Follow Marina:

Review

ELEGANT CLASSICS – CD REVIEW – LA TRAVIATA

Rebeka je ve všech ohledech Violettou výtečnou, má šmrnc i výraz, koketnost i tragičnost v jejím okouzlujícím sopránu je vzrušující i odzbrojující zároveň (...) vše jakoby nešlo z plic, ale ze srdce a spontánnost

Recenze CD: Studiová La Traviata u Prima Classic s Marinou Rebekou

 

13/11/2019

 

Právem je u propagačních materiálů k nahrávce La Traviaty u labelu Prima Classic uvedeno, že je to téměř třicet let od vydání poslední nezkrácené verze. Škrty bývají ve Verdiho mistrovském díle na mnoha místech a slyšet konečně “O mio rimorso!” dvakrát, či si plnohodnotně vychutnat scénu otce a syna, a v našem případě si tak užít ve vítaném množství nádherný baryton George Peteana, je prostě skvělé. Ke konkrétním jménům jsme tedy přešli brzy, ale proč vlastně ne? Začali jsme u otce Germonta a rozhodně ne náhodou. Na barytonové pěvecké scéně patří Rumun k tomu nejoblíbenějšímu, sám se řadím mezí posluchače, kteří obdivují jeho kultivovaný, promyšlený a nikdy si cokoliv “na potom” neschovávající hlas. Rodák z Kluže je zosobněnou radostí z poslechu, jeho volba pro Traviatu byla excelentní a lze jen těžko vypíchnout některý z momentů, který by naše uši potěšil více.  

Pochopitelně je pro každého La Traviata samotná pojmem pro hlavní představitelku – Violettu Valéry. Diskografie Mariny Rebeky se v čase příjemně rozšiřuje a slovo příjemně dávám našim čtenářům jistě najevo, jak to s nahráváním titulní role dopadlo. Absolutně bezbřehou chválu, kterou pěji na Peteane sice nemám, laťka a osobní preference či, chcele-li vkus, nasadil laťku tak vysoko, že není možno (ale ani třeba) srovnávat. Rebeka je ve všech ohledech Violettou výtečnou, má šmrnc i výraz, koketnost i tragičnost v jejím okouzlujícím sopránu je vzrušující i odzbrojující zároveň. Mezi zajímavé disciplíny poslechu této kompletní nahrávky patří též pozorování Lotyščina dýchání – vše jakoby nešlo z plic, ale ze srdce a spontánnost, a to i přes studiový záznam, je zde snad výraznější, než u leckteré mně známé živé nahrávky. Zjevně se při projektu nespěchalo a umělci měli čas vnořit se do svých rolí tak, aby se celkové atributy projevily v bezprostřednosti a nikoliv ve vyumělkovanosti. Poklona tak vedle pěvců patří i zvukovému mistru Edgardu Vertanessianovi

Američan Charles Castronovo. Upřímnost je třeba, na pódiích divadel jej nevyhledávám. Ale – když už se namane představení, ve kterém jej slyším, vždy se jedná o spolehlivý výkon a výborné herecké představení. Hlas tedy v živých večerech nebýval nikdy tím, co jsem si zapamatoval jako zážitek, o to větší překvapení ovšem je, jak se zhostil role Alfreda pro tuto studiovou nahrávku. Jeho tenor zní zdravě, pěkně posazeně a čiperně. Troufá si jít do riskantních situací a vždy z nich vychází jako vítěz. Připadá mi též, že i jeho témbr uzrál a jaksepatří ztmavl, což mi vyhovuje a líbí se mi. 

Tři základní předpoklady pro vznik nahrávky, kterou si rád pustím za nějaký čas znovu byly tedy zajištěny. Jistě, z fleku by operní nadšenec vyjmenoval dalších deset pěveckých trojic, které by v něm zanechali obdobné dojmy. Nestalo se ale a palec nahoru jde do Lotyška, a to včetně Lotyšského festivalového orchestru (a sboru)zajímavě a citlivě řízeného Michaelem Balkem. Jeho zvuk je přívětivý, verdiovský, hřejivý a kompaktní (nahrávalo se v Rize v březnu a dubnu roku 2019) a důrazně tím opět upozorňuje na to, jak je světová orchestrální špička široká.  

www.primaclassic.com

 

Link to the review